Všechna námi chovaná plemena jsou na chov nenáročná, otužilá, chodivá. Romanovská ovce a shetlandská ovce se řadí ke geneticky původnějším (primitivnějším) plemenům ze skupiny krátkoocasých ovcí, která nebyla zušlěchťována křížením s jinými plemeny. Bergschaf a juraschaf vznikla křížením mezi několika různými plemeny.

Co se týká našich zkušeností s těmito plemeny, lze říci, že všechna jsou ovladatelná a poddajná. To, že romanovská ovce a juraschaf jsou označována jako plemena temperamentnější, neznamená, že jsou svéhlavá a problematická. Spíše než na temperamentu plemene záleží na pohodě zvířat, jejich návyku na chovatele a pravidelnou manipulaci a zejména na tom, kdy a v jakém stavu jedince zařadíte do chovu. Jehňata odchovaná bez každodenního úzkého kontaktu s člověkem jsou obvykle bázlivější a lekavější. Osvědčilo se nám, že mladá jehňata jsou přizpůsobivější, schopná lépe se začlenit do jiného chovu a poměrně rychle si vytvořit nové návyky. Staré jedince, kteří mají již „svoji hlavu“, těžko převychováte a naučíte novým kouskům, popřípadě odnaučíte starým zlozvykům. Od temperamentu plemene se rovněž neodvíjí to, zda ovce dokáže přeskočit oplocení a prchnout. Každá ovce bez ohledu na plemeno je schopna přeskočit oplocení, pokud ji něco vyleká (cizí pes v ohradě, děti plašící nebo honící ovci, …) a stejně tak, je schopna oplocení překonat (podlézt, povalit, zpřetrhat), když ji honí neodolatelná mlsná nebo chce jít za či se stádem.