Koho by napadlo, že ostříhání oveček není záležitostí až tak jednoduchou, jak by se na první pohled zdálo. Začínající nezkušení chovatelé obvykle řeší otázku stříhání ovcí, až když už ovečky mají, navíc oblečené v parádním huňatém kožichu. Pravda, jsou i tací chovatelé, kteří se domnívají, že zvířatům je v jejich letitých zplstěných a zdredovaných krunýřích nejlépe a stříži proto považují za naprostou zbytečnost. My patřili k těm prvně jmenovaným. Začali jsme shánět střihače. Dobré, šikovné, slušné, flexibilní. Zkoušeli jsme to rok, dva, tři, ... . Léta ubíhala a nám se stále nedařilo nalézt toho pravého. Neustále jsme se setkávali s jejich zaneprázdněností a vytížeností. Těžko jsme sjednávali vhodné termíny ke stříhání. Někteří střihači měnili sjednané termíny stříže i několikrát za sebou, někteří bez omluvy nebo slušného zrušení termínu nedorazili vůbec. Rovněž komunikace s některými značně vázla. Bylo by to na dlouhé povídání. Někdy to tudíž končilo naprostým selháním nás jako chovatelů, neboť jsme nebyli schopní zajistit pro ovce včasné ostříhání. Jednou na jaře před vyhnáním na první pastvu, jindy zase před zimou. Po těchto každoročních útrapách se zajišťováním stříhání našich ovcí jsem se rozhodl, že se naučím stříhat sám.
V roce 2009 jsem absolvoval dva střihačské kurzy a začal jsem. Nejprve doma a v několika drobných chovech u známých. Nyní už i jako výpomoc u jiných střihačů. Nutno však podotknout, že stříhání není hlavním zdrojem mých příjmů, nejsem tudíž schopný ze dne na den vyrazit stříhat k nedočkavému chovateli, který si dneska uvědomil, že včera ostříhat ovce bylo pozdě. Pracovní harmonogram mám obvykle dosti naplněný, a to i dva měsíce dopředu.